Optimalizuj svůj výkon a zdraví díky individuálnímu nutričnímu programu

Karolína Bednářová

Vyrůstala jsem v rodině, kde byl pohyb na denním pořádku. Moji rodiče a dědeček byli sportovci, takže náš domov byl postavený kolem tréninku, víkendových zápasu a tiché jistotě, že budeme pořád někde venku a v pohybu. Ironií je, že se mě rodice snažili odradit od volejbalu a místo toho mě poslali na balet. Ve dvanácti jsem se prostě jednou z baletu vypařila, šla na trénink volejbalu a už jsem tam zůstala. Ten moment ovlivnil všechno, co přišlo potom.

Sport se stal místem, kde jsem sama sebe nejlíp chápala. Utvářel mojí identitu, disciplínu, odolnost. A když jsem nakonec v roce 2019 po víc než 15-ti letech ve čtyřech evropských ligách a národním týmu opustila profesionální kariéru a zvolila cestu do – do doté doby neznámého – světa financí, připadalo mi to, jako bych vylezla ze svojí vlastní kůže. Vydala jsem se cestou, která dávala smysl na papíře, ale chyběl mi denně svět, který jsem doposud znala. Svět, kde tě úsilí odmění pokrokem a kde tělo a mysl mohou spolupracovat.

O rok později si mě našel běh. Ráda říkám, že mě zachránil. Vrátil do mého života strukturu a dal mi stabilní ventil pro všechno, co jsem cítila, ale vetšinou nevyslovila nahlas. Vyrovnal mě. Uzemnil mě. Sport je to, kdo jsem, co jsem; vzduch, který dýchám – každou minutu života, ať už jsem v pohybu, nebo ne.

Výživa přišla přirozeně. Vždy jsem milovala vaření pro sebe a ostatní a zásobování svého těla tím, co potřebovalo k výkonu. V průběhu let jsem na vlastní kůži vyzkoušela všechny dietní blbiny, prošla si výkyvy ve výkonu a potkala se s problémy se zažíváním, které mě donutily hledat hlubší podnět. Tyto výzvy mě na konci dvacítky vedly k získání první certifikace v oblasti holistické výživy a otevřely mi svět, který mě naprosto vsáknul. O pár let později se moje puzzle dalo dohromady samo – přišla diagnóza celiakie.

I když jsem si budovala kariéru mimo sport, věděla jsěm, že mě to táhne zpět k tomu, co znám nejlépe. Přátelé a kolegové sportovci mě začali žádat o radu, svěřovali mi své problémy, aplikovali to, co jsem jim řekla, a dařilo se jim. Vidět jejich úspěchy a posun ve mně něco probudilo. Připomnělo mi to, že moje sportovní minulost a moje znalosti nejsou oddělené kapitoly. Že můžou patřit k sobě.